Nemoci

Úvodem bych poznamenal, že pokud pískomilům dáváte hodně ovoce a zeleniny, mají dostatek pohybu a vhodné hygienické prostředí, téměř nemocní nejsou. Nejčastější bývají úrazy.

Příznaky

Příznaky onemocnění bývají zřejmé. Pískomil polehává, nežere a nejeví zájem o okolí. Pokud ho můžete položit na záda aniž by se otočil, je mu asi hodně zle. Při úrazu může kulhat, plazit se, točit se dokola nebo vůbec nechodit a bolestivě pískat. Naopak neustálé drbání a nervosní pobíhání, tečky v srsti a stroupky ukazují na parazity.

Úrazy: Nejčastěji k nim dojde při rvačce mezi dvěma pískomily, napadení jiným zvířetem nebo pádem, zamáčknutím či přiskřípnutím. K posledním třem zpravidla dojde při vycházce, takže musíte být opatrní.

Prevence: Rvačce mezi domácími zabráníte těžko, rvačce mezi cizími zvířaty zabráníte nepouštěním je k sobě a postupným přivykáním. Napadení lze zabránit znemožněním kontaktu mezi odlišnými živočišnými druhy.

Léčba: Zlomeniny či jiné deformace léčit nemůžete, je třeba odnést pískomila k veterináři. Oděrky nebo krvavé kousance se většinou zahojí samy, je ale třeba hlídat, zda nehnisají. Hlubší kousance a škrábance už mohou ohrozit život pískomila, odneste ho k veterináři. Někdy po napadení či pádu dostane pískomil šok. V tomto případě ho dejte do chladného a stinného koutu v naprostém klidu. Stejně postupujte i při úpalu.

Zuby: Speciální kategorii si zasluhují zuby. Pokud si s nimi pískomil něco udělá, je zle, protože nemůže žrát. Proto by se měli často kontrolovat a jako prevenci problémů předkládat něco tvrdého na ohryz. Pokud je pískomil starý, může se stát, že si zub ulomí. Pokud zuby nekontrolujete, poznáte to podle nápadné pohublosti a stálé snahy něco pozřít. Stejné příznaky jsou i u přerostlých zubů. Pískomila je nutné odnést k veterináři, který je ošetří a v případě vylomení budete muset pískomila krmit rozmačkaným ovocem a zeleninu, měkkými mussli a kaší.

Nemoce: Při špatném krmení se můžete dočkat průjmu, průvan a zima způsobují nachlazení a špatná hygiena kožní choroby. U všech těchto nemocí je třeba izolovat nemocného, protože jsou nakažlivé.

Prevence: Kvalitní péče.:-)

Léčba: Při průjmu pískomil potřebuje dostatek tekutin, aby nezemřel na dehydrataci, zelené krmení však nepodávejte. Je velmi nebezpečný a pokud trvá déle než několik hodin, vezměte ho s vzorky  trusu k veterináři.

Klec s nachlazeným pískomilem postavte na co nejteplejší místo a nechte v klidu. Je vhodné těsně ke kleci postavit lampu. U kožních chorob buďte opatrní, protože jsou přenosné na člověka. Je jich mnoho druhů, takže je nejlepší se poradit u veterináře. Pokud je chcete nejdříve léčit doma, zkuste Tea tree oil.

Paraziti: Různé breberky si můžete přinést s ovocem nebo dřevěným domečkem. Jelikož ale pískomilové žijí hlavně v kleci, není problém se jich zbavit. Zvíře se hodně drbe a má v srsti stroupky nebo dokonce lze parazita vydět.

Prevence: Nedopustit styk s rizikovými zvířaty, prohlížet nové doplňky.

Léčba: Nejčastěji pískomily napadají blechy a roztoči, druh však většinou nehraje roli, takže nemusíte nález studovat pod mikroskopem. Hlavní je vše dokonale vymít mýdlem, doplňky je vhodné nechat “vyluhovat” ve vodě. Ještě před vrácením do klece postříkejte pískomily podle návodu sprejem proti parazitům- nejběžnější ale účinný je Arpalit Neo, který k dostání v několika verzích- pro pískomily je nejvhodnější mechanický rozprašovač.

Postříkání je vhodné opakovat i později. Pokud mají pískomilové mladé, nestříkejte samici břicho ani mláďata samotná do 2 měsíců věku!